Naše první pokusy o kávu na cesty

Možná naši kávu už nějaký pátek pijete. Nebo první ochutnávku teprve zvažujete. Ať tak či tak, my máme rádi, když víme, koho podporujeme, když něco kupujeme nebo používáme. Proto jsme si pro vás připravili sérii mini rozhovorů, abyste lépe věděli, kdo jsme, co děláme a jak to plánujeme do budoucna. Dnes to bude o tom, co předcházelo založení značky Drip it.

Kde jste se vy dva potkali?

Jirka: V Air Bank. Tomáš mě tam vlastně nabíral. Později jsme pracovali v jednom týmu. Vzájemná spolupráce nám seděla a fungovalo to.

Proč zrovna kafe?

Tomáš: Protože nám chutná. Zajímá nás. Než jsme nastoupili do banky, jsme se oba kávě několik let věnovali. Konkrétně já jsem pracoval 8 let pro londýnské kavárny Starbucks. Má práce byla o tom, rozumět kávě a její přípravě co nejlépe, protože jsem to učil ostatní. Právě v tomto období mě to ohromně pohltilo. Když s kávou pracujete tak dlouho, začnete být víc a víc zvědaví, toužíte zkoušet novinky a co nechcete, je vracet ke kávě, která je nekvalitní, bez vůně a bez chuti. Třeba jako ta rozpustná. V Air Bank jsme se věnovali lidem na pobočkách, takže jsme za nimi často cestovali. Na lehko, s taškou přes rameno. Práci bez dobrého kafe jsme si neuměli představit. Jirka měl navíc neustále podnikatelské choutky, a tak jsme se pustili do vymýšlení kvalitního kafe, které hodíme do tašky a na pobočce si ho uvaříme během pár minut. Nakonec jsme tuhle vychytávku objevili v Japonsku.

Co znamená, že jste tuhle vychytávku objevili v Japonsku?

Jirka: Původně jsme měli myšlenku, která už musela napadnout víc lidí – a to, proč si nepřipravujeme kávu jako porcovaný čaj. Jsme na to zvyklí a je to jednoduché. Nakoupili jsme různé čajové sáčky a zkoušeli to. Nakonec z toho byla jen obarvená voda, s kávou to nemělo nic společného. Začali jsme zkoumat materiály, oslovili jsme se různé firmy. Hledali jsme někoho, kdo by nám vyrobil sáček, který by pro přípravu kávy fungoval. To nás nakonec dovedlo k filtru, který máme teď. S firmou v Japonsku jsme se několikrát spojili přes Skype a nechali si poslat vzorky.

A pak jste si uvařili první Drip it kávu. Jaké to bylo?

Tomáš: Tehdy ještě bezejmenou. Celou dobu jsme byli hrozně zvědaví na to, jak bude chutnat. Káva byla skvělá, ale nakonec to v tu chvíli o ní vůbec nebylo. Na plné čáře u nás vyhrál ten mechanismus přípravy. Prvně jsme si s filtrem tak neohrabaně hráli a prohlíželi si ho. Nebyli jsme si tím vůbec jistí. Ale když jsme si káv uvařili víc, pohltilo nás to. Furt jsme se smáli a strašně nás to bavilo. Na to objevování vzpomínáme fakt rádi. Původně jsme totiž chtěli jen dobré kafe, které hodíme do tašky a zalijeme vodou, až na něj dostaneme v práci chuť. Ve finále je z toho ale super rituál, u kterého na pár minut vypnete hlavu a odpočinete si.

A v tuhle chvíli jste to dělali jen pro sebe?

Tomáš: Než nám přišly ty filtry z Japonska, tak jo. Když narazíte na něco zajímavého, chcete se tím pochlubit. Nebo my teda jo (smích). Proto jsme kávu uvařili i kamarádům v Air Bank. Ti si pro ni chodili čím dál častěji, takže jsme pochopili, že tu potřebu dobré kávy na cestách a v kancelářích nemáme jen my. A tak jsme se pustili do podnikání.

Začátky bývají těžké, kdo vám v téhle době nejvíc pomohl?

Jirka: Největší pomocí bylo asi to, že jsme každý kousek naší práce sdíleli s kamarády a kolegy v okolí, s rodinou a někdy i lidmi, které jsme neznali. Díky názorům a nápadům ostatních jsme to zvládli. A to platí pořád.

V příštím rozhovoru se dozvíte něco víc o našich vzestupech a pádech, a jak jsme se s nimi vypořádali.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.